O knize: 1996 / Nucená repatriace do SSSR v letech 1943-47 je součástí naší historie, ale ne jejím dědictvím. V Sovětském svazu o tom nic nevědí, nebo to vědí z fám a začátků. Tyto střípky a fámy už ale vstoupily do povědomí veřejnosti a abychom je rozptýlili, abychom alespoň pro první přiblížení ukázali pravdu toho, co se stalo, je potřeba obrovské množství práce a práce je skutečně zadarmo. Svobodná v archivních rešerších, svobodná ve vyjadřování názorů a hlavně duchovně oproštěná od předsudků... Jakou hodnotu má dílo N. Tolstého, pokud ještě nestačí zaplnit tuto mezeru v našich dějinách? Především úplnost popisu, sdružující roztroušená fakta – kde, kdy, kdo a jak byl vydán. Přibližně 34 dokumentů použitých v knize je publikováno poprvé a autor se neomezuje jen na takové více či méně známé události, jako je vydání kozáků v Lienzu nebo vojsko vlasovců, i když zde poskytuje mnoho nových údajů, ale popisuje operace pro vydávání mnoha kategorií vysídlených osob chronologicky a podle zemí. Po takové knize již není možné odmítat soukromé důkazy jako „nemají žádný objektivní význam“ Z této knihy jsme se snad poprvé skutečně dozvěděli o rozsahu odporu lidu vůči sovětskému režimu během Velké vlastenecké války. , o důvodech, které donutily více než milion občanů SSSR zvolit si hitlerovské Německo jako dočasné spojence ke svržení nenáviděné komunistické tyranie. A teprve poté, co se v SSSR objevily první kopie knihy v ruštině, mnozí z potomků kozáků si poprvé uvědomili, že kozáci nezemřeli ve 20-30 letech, ne všechno bylo vyhlazeno nebo rozptýleno po celém světě.